SOUHRN HISTORIE BASKETBALU V HEŘMANOVĚ MĚSTCI, k oslavám 60. výročí založení basketbalu v našem městě vypracoval Václav Štěňha

Na jaře roku 1948 se sešla v místní sokolovně skupina mládeže, z velké většiny studentů, a začala provozovat sport v té době zvaný košíková. Již z dřívější doby se v sokolovně nacházely desky s obroučkami o rozměrech 90x90 cm připevněné na jedné tyči a tím pádem značně nestabilní. V těchto provizorních podmínkách se začala rodit tradice heřmanoměsteckého basketbalu. U zrodu košíkové byli především studenti akademie, gymnázia a průmyslové školy dřevařské v Chrudimi :Václav Štěpán, Jiří Klor, Hubert Procházka, Jaroslav Pošík, Karel Havlík, Josef a Bohuslav Jeřábkové, Adolf Hladina a Jiří Šíma. Zásluhou Václava Štěpána  byly z Chrudimi přivezeny nové desky a osazeny na stojany od kladiny, které sloužily dlouhé roky, než se nechaly v zámečnické dílně pana Pochobradského v Chrudimi vyrobit stojany nové. Kdo byl prvním předsedou oddílu a kdo dalšími funkcionáři není v žádných archivech uvedeno. Jedním z velmi důležitých okamžiků pro rozvoj basketbalu v našem městě byl příchod profesora Rudolfa Mísaře na zdejší školu. Nutno říci, že to byl nejenom vynikající teoretik, trenér a vzorný učitel tělocvikář, ale hlavně vzácný člověk, pro kterého nebylo nic obtížné, a tak na tréninky a zápasy dojížděl o sobotách a nedělích z Chrudimi na kole. Vychoval řadu výborných hráčů nejenom v oddíle, ale i na škole, kde basket byl dlouho sportem číslo jedna. Práce všech členů oddílu a hlavně zásluhy profesora Mísaře  jsou spojeny s většinou úspěchů tohoto sportu do roku 1965, který svoje působení v našem oddílu ukončil.

Oddíl byl založen už na podzim 1948, ale skutečná soutěž se začala hrát až v následující sezóně 1949\50 a to jen družstvem dorostenců. Již v následující sezóně měl oddíl v soutěži jak družstvo dorostu, tak i družstvo mužů. V tehdejší době všichni, kteří propadli košíkové, tvořili partu, která dokázala vzít i za práci a ve velmi krátké době vybudovala za sokolovnou letní hřiště, na kterém se denně hrálo, a kterého bohatě využívala i místní škola. Rozvoj basketbalu byl zakrátko na takové úrovni, že na žákovských turnajích pořádaných místním oddílem reprezentovala Heřmanův Městec až tři družstva o deseti hráčích. Na tyto turnaje byla zvána družstva z Poděbrad, Kolína, Pardubic a řady dalších basketbalově vyspělých měst. Po odchodu většiny zakládajících členů na vojnu nastala určitá stagnace a zákonitě musela přijít na řadu mladší generace, kdy předsedovi bylo 18 let a další funkcionáři byli ještě mladší. Byli to především hráči Karel Kubelka, Láďa Jirout, Jirka Kaplan,Olda Stránský a šlo o léta 1956-57. Z této nové generace vyrostlo velmi silné družstvo, které tvořilo základ reprezentace Východočeského kraje. Družstvo bylo tvořeno těmito hráči: Oldřich Stránský, Václav Kříž, Karel Neuman, Karel Růžička, Jan Jelínek, Antonín Brychta, Míla Stejskal a Antonín Kněžour. Nutno ještě poznamenat, že v začátcích basketbalu bylo založeno družstvo dorostenek, které hrálo pouze přátelská utkání a pravidelnou soutěž nikdy nehrálo. Z tohoto družstva lze jmenovat některé hráčky jako: Volejníková, Stránská, Levínská, Moravcová, Kaplanová, Mariánová, Netušilová, Šoltová a další. Mužská část zakládající generace končila s aktivní činností v letech 1964 – 65. Největším úspěchem této éry byl v roce 1960 - 1961 postup družstva mužů do divize (krajský přebor).  

  V roce 1957 vzniklo pod vedením trenéra Karla Havlíka družstvo žáků, které později jen administrativní chybou nepostoupilo do dorostenecké ligy. Kádr tohoto družstva byl tvořen těmito hráči: Zdeňkem Kramářem, Jaroslavem Jindřiškem, Janem Grégrem, Josefem Kunešem, Jindřichem Husákem, Vlastimilem Karelou a Otto Schneiderem, kteří v roce 1961 obsadili na přeboru republiky v Pardubicích 7.místo. Zdá se to jako neskutečný sen, ale všichni kdo v tomto období basketbal provozovali se jistě pamatují na zimní klima v „autopavilónu“ v Pardubicích, kde jsme nastupovali ve spodním prádle a s kulichem na hlavě. Na rozpálená kamna v rohu sokolovny ve Vysokém Mýtě a další rarity, které se dnes zdají přímo neskutečné. V této době se oddíl podílel i na společenském životě našeho města, kdy pořádal letní karnevaly za sokolovnou. Při jeho přípravě se kolektiv stmeloval po více jak 14 dní při společné práci. V letech 1965-67 nastupuje nová hráčská generace, která navazuje na úspěšnou sezónu 1966\67, kdy družstvo podruhé vybojovalo postup do divize. V krajském přeboru prohrálo jen dvě utkání. Mezi nejúspěšnější hráče patřili: Oldřich Stránský, Jan Grégr, Jaroslav Jindřišek, Zdeněk Kramář, Josef Písař, Jiří Stejskal, Stanislav Jeřábek, Jiří John, Jiří Jirout, Jindřich Husák, Ladislav Novák, Jiří Kuneš, Jan Jelínek a Jaroslav Kubínek. Tento kádr měl perspektivu navázat na úspěchy generace Zdenka a Jirky Stehlíkových, Josefa Holečka, Jirky Truxy, Míly Stejskala a Františka Klubíčka. Předsedou oddílu byl Karel Simajchl.

Na podzim roku 1967 nastupují k výkonu základní vojenské služby Jiří Stejskal a Josef Písař. Přidali se tak k Václavu Štěňhovi, který nastoupil na vojenskou školu již v roce 1965. Do oblastního přeboru 1.třídy (divize) nastupuje družstvo za velmi špatné situace, kdy není trenér, tréninková morálka je špatná a nikomu se nechce pracovat s mládeží. Nelze se proto divit, že družstvo nedosahovalo dobré sportovní výkonnosti a skončilo na posledním místě pouze se dvěma vyhranými zápasy. Díky reorganizaci soutěže se však ještě rok v této soutěži udrželo. Po odchodu několika klíčových hráčů vyvrcholila krize oddílu v roce 1972, kdy se v sokolovně opravovala podlaha.

V roce 1969 se do družstva vrátil Oldřich Stránský, Miroslav Skala a z výkonu vojenské základní služby Jirka  Stejskal s Josefem Písařem. Z Benešova k zápasům dojížděl Václav Štěňha. Družstvo vybojovalo 5.místo ze 14 účastníků a v rámci okresu za sebou nechalo jak družstvo Jiskry Skuteč, tak i silné družstvo Transporty Chrudim. V průběhu sezóny v družstvu dostali příležitost i nadějní dorostenci Milan Zlesák a Jan Špaček.

O činnosti mládežnických družstev v letech 1965 – 68 jsou jen kusé informace. V těchto družstvech se vystřídali hráči : Zdeněk Levinský, Tomáš a Karel Plavcovi, Mirek Pilný, Jiří Semrád, Ladislav Markalous a Miroslav Fidra. Na zápasy družstvo jezdilo bez trenéra Jirky Kuneše a z 18 zápasů jen jedenkrát vyhrálo. V další sezóně se začalo pod vedením Oldy Stránského budovat nové družstvo dorostu složené z hráčů: Milana Zlesáka, René Morávka, Honzy Špačka, Stanislava a Zdenka Skaly, Míly Černovského a řady dalších.

Po příchodu Zdeňka Stehlíka do našeho města, se podařilo obnovit činnost ženských složek. Největšího úspěchu dosáhlo družstvo v roce 1965, když v krajském přeboru obsadilo 2. místo. Družstvo tvořila především děvčata místního gymnázia tehdy zvaného SVVŠ, které doplňovala manželka trenéra Ajka Stehlíková. Družstvo dále tvořily hráčky: Věra Kramářová, Majka Plavcová, Jitka Hermanová, Slávka Linartová, Zuzana Nasková a další. Po odchodu Zdenka Stehlíka to byl až Jirka John, který v sezóně 1966\67 stmelil družstvo dorostenek tvořené hráčkami: Marie a Jaroslava Šimonkovy, Marie Stará, Jana Bálková, Zuzana Nasková, Irena Kocková a Jana Pešlová. Jen nedostatek hráček neumožnil družstvu zúčastnit se kvalifikace o postup do dorostenecké ligy, protože většina hráček v tomto roce ukončila své působení v Heřmanově Městci. Další pokus o obnovení ženských složek Josefa Písaře ml. v sezóně 1993\94 skončil rovněž neúspěchem, a tak v současné době reprezentují ženské složky pouze dívky Barbora Pintová s Barborou Netolickou, které v žákovských kategoriích hrály za naše chlapecké družstvo a v současné době hrají za dívčí družstva ŠSB Pardubice.

            Po skončení sezóny v létě roku 1972 došlo k přerušení činnosti oddílu vzhledem k tomu, že v sokolovně probíhala rekonstrukce podlahy. Od července do prosince byla celá podlaha, především zásluhou vojáků místní posádky, rekonstruována. Činnost oddílu se však již nepodařilo obnovit, protože řada hráčů ukončila činnost a další přestoupili do jiných oddílů. Po Novém roce provedl Václav Štěňha nábor nových adeptů basketbalu, kde se však podařilo získat jen 10 zájemců, kteří 1x týdně pod jeho vedením trénovali. Po skončení školního roku se toto družstvo prakticky rozpadlo. Byl proveden nový nábor, při kterém byl získán kádr, jenž tvořil základ družstva mužů první poloviny osmdesátých let. Kádr byl tvořen mimo jiné: Liborem Kovačkou, Tomášem Netolickým, Pavlem Čechem, Jirkou Beránkem a dalšími, kteří se však z našeho města odstěhovali a nebo s basketbalem skončili.

V roce 1977 chlapce, kteří odrostli žákovskému věku, převzal Oldřich Stránský a trenér Štěňha začal s novými adepty basketu jako například Láďou Čihákem, Leošem Be-ránkem, Čechlovským, Sojkou, Blehou. V tomto roce se z popudu Václava Štěňhy sešli bývalí hráči: Josef Písař, Jirka

John a Oldřich Stránský a domluvili se na obnovení činnosti družstva mužů. Novou sezónu zahájilo družstvo mužů pod vedením   trenéra Štěňhy  s tímto kádrem : Josefem Písařem, Jindřichem Husákem, Jiřím Johnem, René Morávkem, Ladislavem Markalousem, Zdeňkem Kramářem, Janem Špačkem, Milanem Zlesákem a Oldřichem Stránským. Na mladých hráčích byla patrná nezkušenost a na těch starších pětileté přerušení zápasových zkušeností. Rovněž se projevoval nedostatek podkošových hráčů. I přes tyto problémy družstvo neskončilo poslední a uchovalo si příslušnost v krajské soutěži. Někteří starší hráči zanechali aktivní činnosti, mladí se odstěhovali a nebo studovali v Praze, a tak tréninková morálka byla velmi špatná. Když byl dlouhodobě zraněn trenér a hráč Václav Štěňha, byla situace kritická a družstvo sestoupilo do meziokresního přeboru. V roce 1980 se do Heřmanova Městce přistěhoval Stanislav Pinta, a tak bylo družstvo mužů doplněno dorostenci Tomášem Netolickým, Alešem Jiroutkem a Pavlem Čechem. Ani v tomto složení jsme však postup nevybojovali a skončili až na 6.místě. Do další sezóny jsme do meziokresní soutěže přihlásili i „B“ družstvo, jehož základ tvořili dorostenci vedeni Oldou Stránským. V této sezóně jsme obsadili druhé místo a spolu s vítězem Teslou Pardubice „B“ postoupili do kvalifikace, kde jsme si umístění z meziokresního přeboru zopakovali a společně postoupili do krajské soutěže.

Družstvo mužů, ale i žáků v této sezóně trénoval Václav Štěňha. Před zahájením nové sezóny se z Chrudimi do družstva vrací Láďa Novák, a tak kádr družstva tvořili hráči: Josef Písař, Ladislav Novák, Stanislav Pinta, Tomáš Netolický a Jindřich Husák. Na střídání byli připraveni: Pavel Čech, Aleš Jiroutek, Libor Kovačka, Zdeněk Bláha, Jiří John a Václav Štěňha. Základní vojenskou službu vykonával Jirka Beránek. Ve druhé polovině soutěže posílil naše řady Ing. Pavel Vlček z Ostravy, který v našem městě vykonával základní vojenskou službu. V průběhu léta se příprava hráčů zaměřila na zvyšování fyzické zdatnosti. Účast na trénincích se pohybovala kolem 90%, a tak konečné 6.místo ze 14.účastníků bylo úspěchem. Vedoucím družstva byl Karel Kopecký, který patřil k nejaktivnějším členům oddílu. Opět jsme obnovili tradici sportovních plesů, které se staly dobrou injekcí do naší chudé pokladny. V následující sezóně však bohužel začal Tomáš Netolický upřednostňovat kopanou a po postupném odchodu dorostenců na vojenskou základní službu se nedařilo činnost družstva mužů udržet na patřičné úrovni. Družstvo jako doplněk hrálo i meziokresní přebor, ve kterém dostávali příležitost především hráči, kteří většinou zahřívali lavičku náhradníků. Protože se prohlubovaly rozpory mezi trenérem a mladými hráči ( Netolickým a Čechem), převzal přípravu družstva Josef Písař. Celou další soutěž jsme odehráli v osmi lidech, kdy kádr tvořili hráči: Jindřich Husák, Václav Štěňha, Ladislav Novák, Libor Kovačka, Tomáš Netolický, Pavel Čech, Jiří Beránek a Josef Písař. 8.místo z dvanáctičlenné skupiny neodpovídalo možnostem družstva. Protože rozpory mezi trenérem a mladými hráči nepřestávaly, převzal funkci trenéra Ladislav Novák. Bohužel o tréninkové morálce se nedalo vůbec hovořit, a tak 8. místo z 10 účastníků, bylo jedním z nejhorších od postupu do krajské soutěže. Výbor oddílu hledal staršího trenéra, který by do družstva přinesl větší věkový odstup mezi trenérem a hráči. V sezóně 1985\86 převzal družstvo Jaroslav Pošík. Tréninků se účastnilo až 14 hráčů a nebýt slabšího závěru, mohlo družstvo dosáhnout na nejlepší umístění od roku 1971, kdy ho jenom dva body dělily od bronzového stupínku. Nejlepšími střelci družstva byli: Tomáš Netolický 431, Kovačka 367, Novák 304 … pro zajímavost uvádím, že nejúspěšnějším střelcem trestných hodů byl s 86,7% Ladislav Novák a trojkovým střelcem Václav Štěňha, který nastřílel 34 trojek při 54% úspěšnosti. V dalších sezónách se družstvu nedařilo, protože Netolický dal opět přednost kopané a post trenéra opustil Jaroslav Pošík. Střední generace s aktivní činností pomalu končila, a tak až do roku 1991 činnost družstva mužů jen živořila v meziokresním přeboru. Od roku 1983 se začalo formovat nové mládežnické družstvo pod vedením Václava Štěňhy, které se stalo základem současného družstva mužů. Družstvo bylo tvořeno: Lubošem Ptáčkem, Adamem Kudličkou, Martinem Pondělíčkem, Janem Sykáčkem, Luďkem Steklým a Markem Myškou. Postupem času bylo družstvo rozděleno na mladší a starší, když mladší generaci tvořili Petr Novák, Dušan Šídlo, Petr Červenka, Jiří Benda, Josef Řezáč a Radek Dvořák. Obě družstva ve svých kategoriích dosahovala dobrých výsledků. Ti starší pod vedením Václava Štěňhy, ač vždy v kategorii o rok starších, (Kudlička a Sykáček byli ročník narození 1973 a ostatní 1974) neustále obsazovali druhou nebo třetí příčku v krajském přeboru. Minižáci vedeni Oldou Stránským skončili na pěkném 9. místě z 27 startujících. V letech 1985 – 1989 se činnost oddílu podařilo stabilizovat, když výbor pracoval ve složení : Ladislav Novák, Jaroslav Pošík, Oldřich Stránský, Josef Písař, Václav Štěňha, Zdeněk Bláha, Jiří John a Ladislav Markalous.

Tragický rok basketbalu.

            V sezóně 1991\92 trenér Štěňha stavěl, a tak družstvo dorostenců vedl Ing. Oldřich Stránský. Tato sezóna byla zatím nejstrašnější v historii našeho oddílu. Při návratu z mistrovského utkání s Lokomotivou Trutnov došlo na křižovatce u Hradce Králové k námi nezaviněné nehodě. Hned na místě zahynul Olda Stránský a po několika dnech strávených v komatu i Adam Kudlička. S těžkým zraněním se více jak rok potýkal Martin Pondělíček. Z následků  zranění se zotavoval více než rok, ale k bývalé sportovní formě se již nedokázal vrátit a svoji basketbalovou kariéru předčasně ukončil v roce 1995. V osobě Oldy Stránského oddíl ztratil obětavého člověka, který byl ochoten pomoci při vedení mládežnických družstev a tuto ztrátu se nám doposud nepodařilo zacelit. Z kádru hráčů oddíl ztratil velkého bojovníka Adama Kudličku a jednoho z nejlepších střelců soutěže Martina Pondělíčka.

Čest jejich památce!

Vzhledem k této tragické události chybějí zápisy i bližší hodnocení soutěže. Po tomto neštěstí zbylo jen torzo družstva, které bylo doplněno o mladší dorostence Řezáče, Dvořáka, Bendu a Heblíka a pod vedením trenéra Štěňhy soutěž dokončilo.

V roce 1991 hrálo družstvo mužů meziokresní přebor, ale účast hráčů na tréninku i zápasech byla velmi špatná, a tak se stalo, že řadu zápasů odehráli jen dorostenci doplněni o trenéra Štěňhu. Po několikaleté přestávce využil oddíl možnost a přihlásil do krajské soutěže mimo družstva dorostu i družstvo mužů. Družstvo dorostu tvořili hráči: Novák, Myška, Červenka, Semrád, Bláha, Dvořák, Šídlo, Řezáč, ke kterým se později připojil Tomáš Zítko, který nenalezl uplatnění v Transportě Chrudim. Družstvo mužů tvořili hráči staršího dorostu Sykáček, Ptáček, Steklý, Myška, Pondělíček, Písař, Novák a Šídlo doplněni trenérem Štěňhou, Kovačkou a Janečkem. Mimo prvních tří zápasů se družstvo potýkalo s vysokou marodkou, a tak většinu zápasu odehrálo pouze 6 hráčů. 5.příčka v koneč-ném hodnocení proto nebyla špatným výsledkem. Družstvo dorostu obsadilo 8. příčku krajského přeboru. Následující rok byl pro nás opět úspěšný. V soutěži jsme měli 3 věkové kategorie, když žákovské družstvo tvořili: Tomáš Brychta, Miroslav a Jindřich Pruškovi, Marek Cvejn, Tomáš Srba, Martin Vinš, Zdeněk Němec, Martin Kolář, Vratislav Kříž, Petr Ulrych, Marek Dobruský, Pavel Lopour. Trenéry družstva byli Václav Štěňha a Josef Písař ml. O družstvu dorostenců, které trénoval Ladislav Novák se Zdeňkem Bláhou, nejsou informace, protože v porevoluční euforii se výroční schůze nekonaly a informace o činnosti družstva byly velmi kusé. Pravděpodobné složení družstva: Petr Novák, Petr Červenka, Dušan Šídlo, Radek Dvořák, Josef Řezáč, Zdeněk Mrázek. Tréninky družstva se konaly jen na začátku soutěže a s  postupem času jejich intenzita i výkonnost družstva klesaly. V konečném hodnocení obsadilo družstvo až předposlední místo, i když kvalita družstva slibovala podstatně lepší umístění. V následující sezóně vedl družstvo mužů Josef Písař st. a družstvo dorostu Václav Štěňha. Protože ani trenér Josef Písař starší nepadl mladým hráčům „ do oka “, odstoupil z  funkce trenéra a v  polovině roku   1994 po výroční   schůzi oddílu, ukončil výbor pod vedením Ladislava Nováka svoji činnost. Funkci předsedy převzal Jan Sykáček a ve výboru působil i Luděk Steklý, Josef Písař ml.a st., Marek Myška, Jiří John.

Družstvo mužů přešlo pod sokolská křídla, když v Jiskře zůstal pouze Václav Štěňha, který od roku 1986 vykonával funkci předsedy celé tělovýchovné jednoty a několik žáků a dorostenců, kteří hráli za Jiskru kopanou. V TJ Sokol působila družstva žáků, dorostu a mužů. V minižákovském družstvu se objevila jména Kutílek, Kříž, Čihák, Kolář, Lopour, Mazura, Vinš, Ulrich, Němec a další. Družstvo trénoval pan Václav Štěňha, žákovské družstvo trénoval Jan Sykáček a Marek Myška, kteří po odstoupení trenéra Josefa Písaře st. trénovali i družstvo mužů. Při zápase vedl družstvo Luděk Steklý. Úzký kádr hráčů nutil výbor hledat řešení, a tak se v průběhu sezóny podařilo získat na hostování Martina Svojanovského a družstvo při zápasech opět vedl Václav Štěňha. Závěr sezóny byl víc než dobrý a družstvo si vybojovalo postup do krajského přeboru. Tímto okamžikem začala další etapa heřmanoměsteckého basketbalu. Bohužel po výroční schůzi došlo k určitému nedorozumění mezi staršími a mladšími členy výboru, a tak z výboru odstoupil Jiří John, Josef Písař ml. i st. a družstvo se vrátilo do TJ Jiskra. Na tréninky i zápasy začalo dojíždět do Třemošnice a družstvo mužů hledalo posily. Jaroslav Pošík založil v TJ Sokol minižákovské družstvo a stejné družstvo Jiskry trénoval Václav Štěňha v tělocvičně základní školy. Další období až do konce sezóny 2002\03 je nerozlučně spjato s hráči, kteří k nám přišli z Pardubic. V tomto období se v našem družstvu objevovala jména: Jan Sykáček, Marek Myška, Lubomír Ptáček, Petr Novák, Petr Červenka, Josef Řezáč, Radek Dvořák, Luděk Steklý, Jan Kolář, Zbyněk Zikuda, Pavel Koblížek, Miroslav Macela, Zdeněk Horáček, Ladislav Žvejkal, Miloš Kulich, Miroslav Uhlíř, David Ondráček a Tomáš Urbánek. Někteří z těchto hráčů   sehráli jen několik mistrovských utkání, a tak největší ztrátou bylo ukončení sportovní činnosti Miloše Kulicha již po 5 odehraných třetiligových zápasech. Řada hráčů ukončila činnost a nebo se z Heřmanova Městce odstěhovala. Dalším problémem byli studenti, kteří studovali prakticky po celé ČR v Českých Budějovicích, Prahze, Plzni. V tomto období se nám podařilo 3x vybojovat postup do III.ligy, kterou jsme však hráli pouze v sezóně 1997\98. Bohužel nedisciplinovanost Jirky Topolského, který za napadení rozhodčího inkasoval STOP na 10 zápasů, nás stála umístění v prostřední části tabulky, kdy nám chyběl pouze jeden bod k tomu, abychom se ve III.lize udrželi. V tomto období se dařilo mládežnickým družstvům. Po vybudování sportovní haly byla obě mládežnická družstva Jiskry i Sokolu spojena a přihlášena do soutěže mladších minižáků. Prakticky každý rok se umisťovala na 2. nebo 3.příčce krajského přeboru. Největší úspěch zaznamenalo toto družstvo v sezóně 2000\01, kdy družstvo mladších minižáků vyhrálo krajský přebor a na Přeboru ČR obsadilo z 16 účastníků 10.místo. Páteř mládežnického družstva tvořili tito hráči a hráčky: Lukáš Brynda, Tomáš Louda, Václav Turyna, Ondřej Sigmund, Rostislav Kučera, Václav Beran, Tomáš Volmut, Albert Juna, Jan Zikmunda, Tomáš Celunda, Stanislav Mráz, Marek Jesínek, Tomáš Horák, Barbora Netolická, Petr Šmíd, Tomáš Suchánek a Barbora Pintová. Dále se v družstvu na kratší dobu objevili: Jakub Netolický, Jakub Steiner, který se odstěhoval, Petr Nepovím, Petr Starý, Michal Švorc a Vilibald Vlach. V sezóně 2002\03 nám dělala radost jenom mládežnická družstva, která se probojovala do závěrečných bojů o play–off. Starší minižáci doplatili na marodku hráčů a nebyli schopni postavit požadovaných 10 hráčů, a tak družstvo doplnil Michal Zrůst. Přesto, že jsme z 6ti zápasů 5 vyhráli, nemohli jsme být prohlášeni za krajského přeborníka. Těžkou situaci mělo družstvo mladších žáků, tvořené z větší části st.minižáky a doplněné Zrůstem, Turynou, Jesínkem a Netolickou, protože nastupovalo proti družstvům složeným z chlapců jednoho ročníku narození. Přes všechny tyto problémy jsme nakonec obsadili 3.místo za takovými družstvy jako jsou Sokol Hradec Králové a BK Pardubice. Bohužel se nám nedaří přesvědčit některé tyto chlapce, aby jezdili hostovat do BK Pardubice, kde by patřili mezi nejlepší hráče. Mezi hráče, o které měl BK Pardubice zájem patřili Michal Zrůst, Marek Jesínek, Rostislav Kučera, Ondřej Sigmund a Lukáš Brynda. Neutěšená situace družstva mužů v poslední sezóně, kdy pro zranění nehrál skoro polovinu soutěže Marek Myška, Petr Novák a částečně i Lubomír Ptáček vyvrcholila při utkání v Havlíčkově Brodě, kdy za inzultaci rozhodčího dostal Topolský „STOP“ na dalších 8 utkání. A tak se rýsovala možnost, že družstvo mužů nebude pro nedostatek hráčů přihlášeno do soutěže, protože hráči z Pardubic ukončili činnost. Hrozilo nebezpečí, že se bude opakovat období let osmdesátých, a tak bylo družstvo do soutěže přihlášeno. Výbor si jeho možnosti uvědomoval a bylo jasné, že družstvo bude, vzhledem k velmi úzkému kádru, bojovat jen o udržení. Družstvo od začátku září trénuje pod vedením Marka Myšky a Václava Štěňhy a je tvořeno: Lubošem Ptáčkem - dálkově studuje a zápasů se zúčastňuje jen, dyž má volno, Martinem Černým, Janem Sykáčkem, Tomášem Srbou a Martinem Kolářem, kteří studují v Praze, Andrejem Dvořákem – studuje v Ústí nad Labem, Jakubem Horákem – 2 roky nehrál, dorostencem Vlastimilem Holasem, Lubošem Dostálem – naši odchovanci, kteří ale spolu s Benjaminem Víškem a Martinem Jehličkou hostují z Chrudimi. Tito hráči stejně jako Tomáš Vlach, který v Pardubicích hraje dorosteneckou ligu a III.ligu za „B“ družstvo BK Pardubice, jsou uvolňováni pouze tehdy, když nehrají za svá „mateřská“ družstva. Přes všechny tyto problémy ale všichni pevně věříme, že basketbal v našem městě udržíme. 

V posledních pěti letech se situace v oddílu pohybovala po sinusoidě. Již tradičně jsme zaznamenávali dobré výsledky mládežnických družstev, která pravidelně okupovala horní příčky krajské tabulky a postupovala do play-off. Bohužel v roce 2005 se většina chlapců rozhodla ukončit sportovní činnost, a tak u basketbalu zůstal pouze Michal Zrůst a do Chrudimi přestoupil Honza Zikmunda. Družstvo mužů se od roku 2003 pohybovalo na chvostu krajského přeboru, a tak po skončení činnosti družstva dorostu převzal v roce 2005 družstvo mužů Václav Štěňha. Po solidní letní přípravě a konsolidaci kádru se dostavili i výborné výsledky. Družstvo tvořili hráči: Martin Černý, Jan Sykáček, Michal Zrůst, Štěpán Pošík, Vlastimil a Michal Holasovi, Luboš Dostál, Tomáš Srba, Tomáš Vlach, Martin Kolář a Marek Myška. V krajské soutěži družstvo prohrálo pouze 2 zápasy a z prvního místa postoupilo do play- off. V závěrečných bojích družstvo doplácelo na vysokou marodku a nedostatek podkošových hráčů, a tak 2.místo bylo slabou náplastí na výborné výsledky v  základní části soutěže. V následující sezóně opustil družstvo Marek Myška, ale přesto stejný kádr vybojoval v play off postup do Východočeské ligy. Na postup jsme však nereflektovali a do nové sezóny opět vstoupili v krajském přeboru. Družstvo bylo posíleno Josefem Novotným, Zdeňkem Vašíčkem, Michalem Skřivánkem, Petrem Dočkalem, Petrem Hájkem a Josefem Řezáčem. Situace se opakovala jako v předcházejícím roce. Družstvo podávalo vyrovnané výkony a prakticky bez porážky nastoupilo k play-off. Bohužel řada zranění nás v závěru play off odsoudila do role čekatelů, a tak až závěrečný kontumační verdikt STK nám opět přinesl možnost postupu do Východočeské ligy. Letní příprava na novou sezónu však nebyla žádná a do soutěže jsme nastupovali bez loňských posil jenom s minimem hráčů. A tak když se zranil Dostál, Kolář a Sykáček, opakovala se tak situace z roku 2004, kdy k zápasům nastupovalo pouze pět hráčů.

 Tréninková, ale i zápasová morálka především mladých hráčů Pošíka, Zrůsta, Jonáše a Vlacha byla velmi špatná, a když k tomu připočteme služební zaneprázdnění a nemoc Ptáčka a zranění Martina Koláře, nelze se divit, že výkon družstva měl klesající tendenci. Přesto si družstvo vybojovalo postup do play off, které však absolvovalo bez trenéra Štěňhy, jenž na funkci rezignoval. Prakticky s pěti hráči družstvo nevyhrálo ani jeden zápas a obsadilo až osmou příčku oblastního přeboru. Na výsledcích družstva se projevuje nezájem mladých hráčů o dění v oddílu a i to, že řada zkušených hráčů pracuje v Praze, nebo byla nemocná, a tak jejich účast na trénincích byla více či méně symbolická.

O tom, že hru podobnou basketbalu provozovali již staří Aztékové, Mayové a pravděpodobně vynalezli Olmékové již v 6.st. př.n.l. se můžete více dočíst na adrese:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Tlachtli