TJ JISKRA Heřmanův Městec

U12 mix - Finálový turnaj v Litomyšli

U12 mix - Finálový turnaj v Litomyšli

Neděle 24. 5. 2015, SOP U12 mix

Turnaj o 1. až 3. místo, hráno v Litomyšli

1. utkání:

BK Litomyšl - HM  73 - 94 (poločas 37 - 57)

sestava a body: Šindelář 57, Fidler 29, Krádl 4, Kachlík J. 2, Minařík 2, Pejchová, Holubová, Černý

 

2. utkání:

HM - BVK Holice  50 - 104 (poločas 30 - 48)

sestava a body: Fidler 26, Šindelář 13, Krádl 6, Minařík 2, Černý 2, Kachlík J. 1, Holubová, Pejchová, Jirousek

 

3. utkání: 

BVK Holice - BK Litomyšl   109 - 35 (poločas 53 - 14)

 

Konečné pořadí smíšeného obl. přeboru U12, sezona 2014/15:

1. BVK Holice

2. TJ Jiskra Heřmanův Městec

3. BK Litomyšl

4. Baskeťáci TJ Sokol Josefov

5. SŠB Pardubice "B"

6. Sokol Nová Paka

7. Sokol HK - Hradecké Lvice

8. Sokol PP Hradec Králové

9. BK Ústí nad Orlicí

10. Sokol HK "B" - Hradecké Lvice

11. SŠB Pardubice 

12. BSK TJ Jičín

13. Basketbal TJ Svitavy

14. BK Kara Trutnov

15. BK Studánka Pardubice

16. TJ Jiskra Havlíčkův Brod

17. TJ Jiskra Hořice

 

Komentář k finálovému turnaji (Pepa Fidler):

Finále. Po 4 letém přípravném cyklu jsme dospěli až na samý vrchol východočeské basketbalové oblasti. Když jsme před šesti lety začínali v městecké sportovní hale  obecnou sportovní přípravu, a před čtyřmi roky poprvé nastoupili do soutěže, nikdo určitě nečekal, že se můžeme dostal až sem. Výborná, ale i se štěstím sehraná sezóna, končí pro smíšený tým U12 v nedělním odpoledni v Litomyšli posledními 2 zápasy, jenž rozhodnou o pořadí na medailových místech OP. V tom prvním nás čekala nevyzpytatelná Litomyšl, porážející nečekaně v semifinále Novou Paku. Nepříjemný to soupeř, kterého jsme sice letos 2 x se štěstím porazili, je na domácí krátkém a úzkém hřišti vždy velice nebezpečný. Jeho jádro tvoří navíc čtveřice čerstvých mistrů ČR v kategorii U12 (spoluhráčů Tomáše a Šindyho v týmu BK), a tak jsme se v žádném případě nepřijížděli k řece Loučné v roli favorita. Trenér Martin Černý se rozhodl zopakovat stejnou taktiku jako v Josefově, tedy dát maximální důraz na obranu a individuální útoky nechat opět na Tomášovi s Honzou. A opět to byla taktika vítězná. Po prvním, oboustraně nervózním entrée, kdy míč několikrát oběhl obroučky obou košů a vrátil se do hřiště, 2 krát po sobě trefil Honza Šindelář a zavel k vítěznému tažení. Upřímně řečeno, soupeř nám to k překvapení všech diváků i značně usnadnil, neboť na rozdíl od předchozích utkání hrál bázlivě a zaraženě. O domácí koše se staral zejména pivot Tomáš Candrák, využívající své centimetry, kilogramy a republikové zkušenosti. Filda ho bránil seč mohl, ale se zbytečným respektem a málo agresivně, o čemž svědčí nula na kontě jeho faulů. Dílčí vedení o 15 bodů po první čtvrtině bylo údivným, nečekaným, ale přesto věrným vyjádřením poměrů na hřišti. Když v první minutě druhé periody s nevídanou lehkostí 2 x po sobě trefil Jarda Krádl, zdálo se, že je rozhodnuto. Měli jsme častěji míč ve svém držení, dobrou obranou Vojty a Kachličky jsme nepoštěli Litomyšl do obávaných kombinací a zkazili jsme domácím i chuť na střelbu ze střední vzdálenosti, ve které nás jindy přesná pravačka Jirky Borovce a levačka Filipa Suchomela sráží do kolen. Chmury na čelech městeckých trenérů vyvolaly pouze osobních chyby Tomáše, tradičně se snažícího hasit rychlými kontry zažehnuté požáry po chybném obraném postavení svých spoluhráčů. Za příznivého stavu automaticky nastalé všeobecné městecké útočné ladění doprovází rovněž automaticky malá snaha o rychlý návrat do defenzivy a nechuť těsně a agresivně bránit. Někteří městečtí při protiútoku stínují raději nejblíže stojícího soupeře a svého osobního protivníka nebo „toho co rychle běží“ alibisticky přenechají jiným.... 4 osobní chyby poslali Tomáše na lavičku sice již v polovině druhé periody, ale naštěstí při dostatečném vedení o 31 bodů. Soupeř toho okamžitě využil a 6 koši v řadě okamžitě trestal naše zbytečné chyby v rozehrávce a nastalé zmatky v obraně. I tak jsme do šatem odcházeli s náskokem 20 bodů. Třetích 8 minut jsme si jednoduše prohráli o 9 bodů sami. Vinu na tom nese již zmíněný Tomáš, pro osobní chyby zbavený agresivního obraného make-upu a vyhýbající se každému osobnímu kontaktu se soupeřem. Ostatní spoluhráči, jako by kopírovali jeho opatrnost, přestávají hrát nebo se pokouší o naivní, nedomyslené a zbytečně unáhlené protiakce. Výsledek je na snadě. V úvodu poslední čtvrtiny snižují domácí na 9 bodový rozdíl. Marná je snaha Martina Černého donutit své svěřence využít na útok 24 sekund, zpomalit a uklidnit tím hru. Nikdo nechce míč, nikdo nechce rozehrávat. To je situace, jako by na míru napsaná pro Šindelku. Svými 20 body za posledních 8 minut okamžitě v zárodku hasí rodící se drama. Dobrou kombinací rychlých dvojtaktů a střel ze střední i delší vzdálenosti kosí vše, co mu stálo v cestě. Ve hře 1 na 1 dnes Honza nenašel soupeře a mohl tak svými 57 body vytvořit letošní oblastní střelecký rekord. Jeho individuální hře se v posledním herním období přizpůsobilo celé družstvo a tak první přihrávka po získání míče hledala okamžitě jeho. Pro sehranost týmu je sice škoda, že i za rozhodnutého stavu se nikdo nepokusil vyzkoušet natrénované kombinace, změnit rytmus a chytrou sérií přihrávek vytvořit nečekané přečíslení. Jsou zápasy, kdy se to hodí... Účel dnes zkrátka světil prostředky a tak domácí Litomyšl porážíme nečekaně vysoko 94 : 73, k čemuž přispívá i v posleních minutách nasazení zatím nezkušené části domácí lavičky do hry.

Vítězství, pro někoho až nečekaně hladké, nás posouvá do boje o přeborníka oblasti. Co k tomu dodat ? Kolosolní úspěch, jehož váhu si uvědomíme všichni až mnohem později a o němž se s vyjímkou našich fanoušků pravděpodobně nikdo jiný nedozví a nikdo jiný ho neocení.

 

Holice. Jediný tým oblasti, jenž již dvě sezóny nepoznal v OP porážku a jen opravdoví „stařešinové“ vyloví ve své paměti jejich poslední prohru s BK Pardubice v ročníku 2012/2013. Tak schválně, a kdo si vzpomene na náš první zápas s Holicemi ? Jen já ? Ne, tam vzadu vidím ještě zdviženou paži Honzy Sykáčka, tehdejšího hlavního trenéra našeho mixu. 13.10.2012 jsme si odvezli z Holic porážku 107:18, což by si mohli vybavit tehdejší i dnešní aktéři Vojta, Kachla (Honza Kachlík), Tomáš a Šindy. Co říkáš Syky ? Že 4 stejní hráči hrají dnes i v barvách Holic ? Správně, Mára Pulpán, Ráďa Mrázek, Honza Chmelík a Filip Horký spolu dobývají palubovky rovněž 4 sezóny a navíc si letos odvezli stříbrné medaile z MČR U11 a 8. místo z MČR U12. Trenérské duo Welsch-Dvořák letos svůj výhradně klukovský tým doplnilo z Přelouče a Rychnova a tak se před naší smíšenou osmičku mohly postavit 2 kompaktní, vyrovnané pětky, velmi dobře individuálně připravené a motivované. Mírná výšková převaha byla na straně soupeře, a rovněž v nohou naplno odehraný zápas s Litomyšlí znamenal, že nám nezbyly žádné trumfy v rukávu. Zápas začal však nečekaně vyrovnaně a kdyby Filda trefil v poslední sekundě I.čtvrtiny loženou podkošovku, mohli jsme i vyhrávat. Obraz hry však tak vyrovnaný nebyl. Holické rychlé protiútoky jsme zachytávali od prvního hvizdu velmi přísných rozhodčích jen za cenu faulů a na kolektivní hru odpovídal individuálně jen Tomáš s Honzou, což není možné celý zápas vydržet. Honza si rovněž již v 1.minutě připsal 2 fauly, s čímž se tradičně nesmířil až do poločasu. Museli jsme začít hrát kolektivně a to kupodivu šlo. Těsně před koncem periody dobré kombinace zakončovali Vojta a po něm i Jarda, což znamenalo vyrovnání. Do druhého období jsme se pokusili vystřídat, soupeř to však okamžitě trestal a vždy s jistotou našel nejslabší článek našeho obraného řetězu nebo útočného nadšení, jenž následně bez problémů prolomil. Poločasové skóre 30:48 nevypadalo tak tragicky, ale Honza, Tomáš i Vojta měli po 3 osobních chybách a ostatní lapali po dechu, neboť v obraně vláli na zádech svých soupeřů jako prápory ve větru. I přes naše obrovské nasazení Holice potrestaly každé zaváhání v rozehrávce. Chybné obrané postavení nebo nepozornost při driblingu nás rovněž stála okamžitě minimálně koš. Nestíhali jsme se s rychlými soupeři vracet a okna v obraně nedokázal pro vysoké tempo nikdo zalepit. To byl i hlavní důvod, proč se nám pravidelně střídající holičtí kluci začali bodově vzdalovat. Nejlepší hráče soupeře Ráďu s Márou, současně i druhého a čtvrtého nejproduktivnějšího hráč oblasti, dokázali Tomáš s Honzou přibrzdit nebo i zastavit. Stálo je to však neúměrně mnoho sil, osobních chyb a Honzu i naražený loket. V podkošovém prostoru jsme vlastní nedůrazností přenechávali soupeři většinu odražených míčů a těsnou osobní obranou se do zakončení naopak nemohli probít. V třetí periodě dali městečtí trenéři šanci zahrát si proti nejlepšímu týmu oblasti celé lavičce. Klárka s Anežkou nebojácně vybojovaly několik míčů, pomohl i Dan, přijíždějící do Litomyšle z Městce ihned po dohraném fotbalovém utkání. Na širší střídačku pravidelně obměňujícího se soupeře to však nestačilo a tak na vysledkové tabuli svítil před posledním obdobím stav 36 : 76, neboť Šindelkovi individuální útoky, platné proti Litomyšli, narážely na obranou zeď holických jako moucha na sklo a ostatní nenašli ani odvahu o něco se pokusit. Šindy bojoval, doskakoval, útočil a znovu doskakoval, body to však nepřinášelo. 1000 x škoda, že nechce měnit svůj ryze individuální styl hry i v takovéto situaci. Je sporné, zda by změna rytmu, přenechání rozehrávky nebo finální střely lépe postavenému spoluhráči, rychlý přehoz, kombinace, kolotoč nahrávek a náběhů atd. mohly něco změnit. Asi ne, neboť Holice znají dobře naši hru. Zkusit by jsme to však měli, jinak naše další zápasy skončí podobně jako dnešní. Poslední perioda se již pouze dohrávala, o výsledku bylo rozhodnuto.

Přes jasnou a zaslouženou prohru se vracíme do Městce spokojeni. Postup mezi tři nejlepší týmy oblasti pro nás znamená naprosto nečekanou, ale zaslouženou „výhru“ a druhým místem v OP jsme dosáhli podstatně více, než by bývalo myslitelné na začátku sezóny očekávat. Přehráli jsme celou oblast, čítající Pardubický i Hradecký kraj a část Vysočiny. Přehráli jsme 15 týmů s více než 200 hráči. Přálo nám i štěstí a vyhýbala se nám vážnější zranění a nemoci. Naši odchovanci Tomáš s Honzou jsou navíc jasně nejlepšími střelci oblasti s průměrem 25 resp. 31 bodů na zápas. Na hodnocení si nechám časový odstup, neboť dnes bych pod vlivem okolností pouze chválil a ne vše je růžové. Rovněž se mi těžko objektivně píše o týmu, v němž sám působím v  trojroli ješitného tatínka, ambiciózního trenéra a nadšeně naivního basketbalového fanouška. Když se však nepochválíme sami, nikdo jiný to za nás neudělá a místo povzbudivých slov se dočkáme spíše opaku. Řeknu proto zatím jen jedno, basketbal budeme hrát s městeckými dětmi nadále i bez medailových ambic. Vše záleží na hráčích a jejich rodičích, zda se rozhodnou věnovat tomuto krásnému a náročnému sportu více času a předřadí ho před ostatní zábavy. Teď je však jisté, že „městecký basketbal“ si po 4 letech vydobyl pozici nejúspěšnějšího kolektivního sportu v našem městě a naučil správně zeměpisně určit polohu Heřmanova Městce basketbalové fanoušky v celé republice.  

 

Vyhledávání

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode