TJ JISKRA Heřmanův Městec

U12 mix - Pevnost Josefov dobyta !

U12 mix - Pevnost Josefov dobyta !

2. kolo play-off SOP U12

Sobota 25. 4. 2015, hráno v HM

HM - Baskeťáci TJ Sokol Josefov  61:58 (poločas 28 - 31) 

sestava a body: Šindelář (36 bodů, 18 tr.hodů / 9 proměněných, 4 fauly,) Fidler (16, 10/3, 1), Černý (0, 4/0, 3), Minařík (6,0/0, 1), Jirousek (3, 2/1, 0) Dvořák (0, 0/0,1), Abrahám, Kachlík J. (0, 0/0, 1), Krádl, Pejchová, Výborná, Holubová

HM - Baskeťáci TJ Sokol Josefov  67 - 76 (poločas 41 - 34)

sestava a body: Šindelář (19 bodů, 10 tr.hodů / 5 proměnných, 5 faulů) Fidler (30, 10/7, 3), Černý (6, 4/0, 3), Minařík (6,0/0, 1), Jirousek (4, 0/0, 0) Dvořák (2,0/0,1), Abrahám, Kachlík J. (0,0/0,1), Krádl, Pejchová, Výborná, Holubová

 

Neděle 26. 4. 2015, hráno v Jaroměři-Josefově

Baskeťáci TJ Sokol Josefov - HM  48 - 56 (poločas 19 - 32)

sestava a body: Šindelář (25, 4/2, 3), Fidler (23, 2/1, 2), Černý (2, 0/0, 3), Minařík (4,0/0, 1), Kachlík J. (2, 0/0, 1), Krádl, Pejchová, Výborná (0, 0/0, 1), Holubová

Baskeťáci TJ Sokol Josefov - HM  62 - 65 (poločas 26 - 28)

sestava a body: Šindelář (29, 10/7, 0 !!), Fidler (28, 10/5, 3), Černý (2, 0/0, 0), Minařík (2, 2/0, 2), Kachlík J. (2, 4/0, 2), Krádl, Pejchová, Výborná, Holubová

 

Konečný výsledek 2. kola série play-off:

HM - Baskeťáci TJ Sokol Josefov 3 - 1 (na zápasy)

Postupujeme mezi 3 nejlepší týmy oblastního přeboru kategorie U12, z celkových 18ti družstev v soutěži.

V závěrečném Final-3 se utkáme o přeborníka oblasti. 

 

fotky zde:  basketbal-hermanuv-mestec.rajce.idnes.cz/

 

Komentář k utkání (Pepa Fidler):

V druhém kole play-off na nás čekal až na jednu výjimku výhradně klukovský tým Baskeťáků Josefov. Ambiciózní hosté, sympaticky se pokoušející v posledních letech o postup na MČR, prohráli v letošním ročníku OP pouze jednou s novopackými sokoly a tak nepředpokládali v boji o postup mezi trojici nejlepších týmů východočeské oblasti v naší sportovní hale žádné potíže. Jediný vzájemný duel se odehrál již před 4 roky a skončil pro nás jasným vítězstvím, postaveným ale na tehdejších tahounech Kubovi Víškovi, Katce Neumanové, Elišce Nepovímové a Adélce Pražákové, hrajících v současnosti v dresech BK Pardubice respektive SŠB Pardubice. Dnes bylo patrné, že josefovští herně, ale zejména fyzicky výrazně vyspěli neboť výšková i váhová převaha byla jasná na první pohled.

Zápas začal, probíhal i končil zbytečně nervózně. Lví podíl na tom měly obě mladé rozhodčí, pískající naprosto falešně. Tóny jejich píšťalek tahaly za uši všechny bez rozdílu tak silně, že se začaly ozývat hlasité protesty z hlediště, z té josefovské strany však navíc opepřené nepublikovatelnými výrazy a tak hlavní pořadatel Honza Sykáček musel již v první čtvrtině nejhlasitěji nadávajícího příznivce hostí vyvést z haly. Na palubovce se mezitím odehrávala vyrovnaná bitva. Tradiční, ničím a nikým nevyvolávaná nervozita opět zaúřadovala v 10-ti členném týmu domácích jako střevní chřipka. Městečtí kluci si místo nahrávek přehazovali míč jako horký brambor, nesmyslně si dávali přednost v podkošovém prostoru, nebo vydriblovávali ze slibných pozic bez snahy ohrozit koš. O střelbu ze střední vzdálenosti se nikdo nepokoušel a rychlé dvojtakty vycházely jen Honzovi a Tomášovi. Soupeř měl lepší útočný i defenzivní doskok a při naší odstoupené osobní obraně mu zázračně vycházela střelba z vnějšího okraje šestky. Po vyrovnané první 8-mi minutovce jsme se pokusili vystřídat, ale zbytečný respekt z hostujících čahounů a rozklepaná kolena vrátila po 4 laciných koších a 2 odehraných minutách na palubovku zpět první pětku. Tam, kde josefovští jednoduše sáhli po faulu aby zastavili náš útok, jsme my bázlivě ustupovali nebo jen vyklusávali za zády svých protihráčů. I přesto jsme drželi vyrovnaný stav až do konce třetí čtvrtiny. Zvrat v utkání mohli způsobit naše fatální individuální chyby v obraně na začátku posledního herního úseku. „Čí je ?“ marně se rozčilovali trenéři, neboť se úplně volná pod naším košem 2 x ocitla hostující Veronika Borsová a se 3 doskoky Ondry Hustáka otočila skóre na 44:53 pouhé 3 minuty před koncem! Vzhledem k tomu, že se neměřilo 24 sekund na útok a oba týmy mohly rozehrávat bez časového omezení, vypadalo to s námi najednou bledě. Zpátky do hry nás však dostala netakticky zbrklá rozehrávka Jaroměře, Dan Jirousek, nečekaně najíždějící na pravé straně do dvojtaktu z téměř nulového úhlu a Tomáš, ihned po následném vyhození hostí vypichující nedůraznou rozehrávku. Drama vrcholilo. Rozhodnout mohla každá maličkost. Tou „maličkostí“ byl Filda, dávající 4 zlaté body po chytrých nahrávkách od těsně bráněného Tomáše a srovnávající na 56 : 56 minutu před koncem. Josefov sice time-outem získal možnost vyhazovat na naší polovině, ale nájezd Ondy Hustáka nevyšel a Honza 40 sekund před koncem tradičním sólem přes celé hřiště proměnil. Takticky výborně sehranou koncovkou jsme pustili soupeře už pouze jednou k míči a tak opět Šindy mohl dodriblovat i s  faulem až k závěrečné siréně.

Vyhráváme, ale radost přehlušují hlasité stížnosti hostí na jedné straně a reptání nehrajících dětí na straně druhé. Jestliže chceme zvítězit, jinak to být, bohužel, ale nemůže.

 

Pokud jsme v prvním duelu mluvili o nervozitě, druhý souboj, hraný po krátké přestávce, byl vysloveně podrážděný a místy až panikářsky vzrušený. Bohužel, hlavní slovo měly opět obě rozhodčí, nyní se již omlouvající za evidentní chyby a měnící své verdikty podle síly hlasu obou stěžujících si trenérů. Do zápasu opět zasahovali hostující diváci a nespokojenými výkřiky permanentně komentovali prakticky veškeré dění na palubovce. Mnoho basketbalového jsme proto nepředvedli, neboť pod stresujícím tlakem jsme se nemohli nadechnout ke své tradiční, osvědčené hře. Začátek nebyl špatný. Dvěma úvodními koši Vojty a přesnou trefou Dana a Fildy, jsme po první čtvrtině vedli o 15 bodů. Možná právě výrazné vedení nás ukolébalo. V úvodě druhé periody sice přidal Šindelka 1 šestku, ale od té chvíle se nám přestalo dařit ve všech činnostech. Zmatek do naší obrany vnesla, stejně jako v prvním souboji, jediná hostující dívka Veronika Borsová, 3 x po sobě úspěšně čekající naprosto nebráněna pod košem na chytrý shoz od svých, do dvojtaktu naskakujících, spoluhráčů. Školácké, individuální chyby našich obránců nezastavily ani dva rychle po sobě jdoucí time-outy Martina Černého. Přestaly nám vycházet i samostatné nájezdy Tomáše a Honzy. Spoluhráči jim totiž ve snaze pomoci doslova ucpávali šestku, místo toho aby své obránce vytáhli ven a nabíhali až po nájezdu na odražený nebo shozený míč. Soupeř toho ihned využil, a tak Šindelka i Tomáš začali místo 1 na 1 hrát 1 na 3. Výtky Pepy Fidlera, aby jim ostatní vyklidili při nájezdech podkošový prostor měli jen ten efekt, že se jim vyklidila palubovka celá jako by se ostatní kluci urazili. Minibasketbal se však hraje všude stylem hoď a běž, nebo jeden na jednoho. Prosadit se sólem proti o hlavu vyšším obráncům je vždy obtížné a může i bolet. Není divu, že se najednou do osobních soubojů nikdo z městeckých nehrnul. Že je tu ještě hoď a běž ? To jsme odpískali definitivně na konci druhé periody. Těžko posoudit, co bylo dříve, zda si David, Dan, Vojta i Jarda přestali nabíhat nebo Honza Šindelář začal sólovat. Když ti nepomůže síla, přidej ještě větší. Asi to znělo Šindelkovi v uších, když se marně pokoušel snad po desáté probít pod soupeřův koš, aniž by pomyslel na přihrávku nebo vnímal lépe postavené spoluhráče, křičící trenéry i rodiče. Výsledek se musel dostavit. Dlouháni z Jaroměře, se v obraně pohodlně stáhli do čtveřice kolem šestky a na její pravé straně čekali na valícího se Honzu. Filda s Davidem udrželi svými přesnými zásahy poločasové skóre na 41 : 34, ale to bylo bohužel vše, co se nám podařilo. Po přestávce jsme rychlou šňůrou 10 bodů přišli o pracně vybojovaný náskok, sebevědomí a Šindelku utápějícího se v pokusech o nesmyslné hody z trojkové hranice a stahujíce tak s sebou ostatní na samé dno městecké haly. V posledních 5 minutách se Honza přestal vracet i na vlastní polovinu. Marné bylo upozorňování, že jde o každý koš, neboť při nerozhodném stavu bude rozhodovat skóre. Závěrečnou čtvrtinu prohráváme 14:23, celé utkání 67:76 a Honza dává navíc jako bonus svým pátým, naprosto zbytečným faulem v posledních sekundách možnost fanouškům Jaroměře hlasitě uvolnit své nashromážděné negativní vášně a konečně si z plných plic ulevit na účet městeckých hráčů. Do svědomí si však musí šáhnout i domácí trenéři, jenž měli Šindyho při prvních náznacích rebélie vystřídat i za cenu oslabení sestavy. Zabránili by tak výbuchu emocí u něj samotného, ztráty koncentrace celého týmu a v neposlední řadě i nevraživým pohledům domácích diváků a spoluhráčů, šeptajících si něco o hvězdných manýrech. Na náladě naší lavičky nepřidalo ani to, že se v obou zápasech na palubovku nepostavili všichni hráči. „Stojí nám takové vítězství za to ?“ ptali se navzájem při odchodu. „Vždyť v Jaroměři přeci stejně nevyhrajeme…“.

Soupeř naopak odjížděl spokojený, s náskokem +6 bodů mohl doma klidně jednou prohrát. A to si obránci Josefovské pevnosti moc dobře uvědomovali.

- - - - - - - - - - - - - - - - - 

K odvetnému dvoutkání odjíždělo v neděli bez velkých ambicí naše družstvo oslabeno o Davida, Kubu a Dana. Až těsně před zápasem se k nim připojili i Tomáš s Šindelkou, hrající v barvách BK Pardubice v sobotu odpoledne a v neděli dopoledne dva vítězné zápasy předkola MČR U13 v Litoměřicích. Trenérské trio Černý, Výborný a dnes více osobní řidič Fidler, moc šancí na vítězství nevidělo. Snad jedině Martin stále doufal v zázrak a proto ordinoval důslednou, těsnou, permanentní a zásadně férovou, ale tvrdou obranu. O útok se dnes měli programově postarat naši nejlepší střelci Honza s Tomášem, kterým patří aktuální i první dvě místa v oblastních statistikách. Otázkou bylo, jestli vydrží z dechem, neboť měli v nohách během 24 hodin 4 těžká utkání. Riskantní taktika, zejména pokud si vybavíme včerejší pokažený druhý zápas…… Jinou jsme však v úzké sestavě použít ani nemohli.

Těžko říci, koho překvapilo prvních 8 minut více. Zkoprnělé a zaskočené josefovské tribuny, zaraženou domácí lavičku nebo naopak nadšeně fandící střídačku Městce. Na konci první čtvrtiny totiž vedeme 11:17 !!! Perfektní, zodpovědný a kolektivní výkon celého týmu ! Dech nepopadáme ani po druhé periodě. O koše se starají na střídačku Tomáš a Honza, jištěni ze zadu nesobecky perfektními spoluhráči, Vojtou, Fildou a Kachličkou, z něhož navíc stříká pot na všechny strany. V poločasu svítí na výsledkové tabuli skóre 19 : 32. Z vnějšku naprosto klidný, uvnitř však natlakovaný, lodivod Městce Martin Černý zahání celou posádku do podpalubí kolem znejistělých domácích rodičů, evidentně překvapených naším odpovědným výkonem. Stejný průběh má i druhá polovina utkání. 13-ti bodový náskok si udržujeme i na začátku poslední čtvrtiny, taktickou hrou nepouštíme soupeře pod koš a i přes výškový deficit začínáme sbírat odražené míče v obou vymezených územích. Neuvěřitelné ! V posledních minutách již jistíme svůj náskok a šetříme síly, neboť konečná výhra o 8 bodů obrací celkové skóre v náš prospěch.

Martinova taktika vyšla. Základ bylo přijmutí týmové, zejména defenzivní role všemi hráči. Na Amálce, Anežce a Klárce bylo vidět, že zápas opravdu prožívají a rády, s plným výkonem a nasazením naskočí na palubovku na pár vteřin ve chvíli, kdy se Tomáš musí odběhnout nadýchat čerstvého vzduchu. Jejich krátká střídání poskytla celé první pětici důležité sekundy odpočinku, aniž by jsme přišli o jediný bod nebo zkazili jedinou přihrávku. „AAKáčka“ fandily, povzbuzovaly, chlácholily a křičely „nevadí !!!“ při úspěšných akcích soupeře. Takové děvčata nám musí závidět celá oblast ! Holky perfektně ! Všichni ostatní se plně věnovali hře, nekomentovali dění na palubovce a radovali se nesobecky z každého získaného míče. Týmový duch fungoval, nikdo neprotestoval, nestřílel z nepřipravených pozic, nevymýšlel složité akce, nepouštěl se do riskantních nahrávek nebo driblerských soubojů. Po zisku míče volili všichni nejjednodušší variantu – nahrát nejbližšímu volnému spoluhráči, což byl nejčastěji Tomáš s Honzu, pokrývající svým pohybem celou palubovku. Vojta i Honza Kachlík výborně a čistě bránili a nedali robustnějším protihráčům ani parketu zadarmo. Společně s Fildou a Jardou pokaždé nesobecky a s plným důrazem zaskočili, když se ozvalo „Pomož !“ od zadýchaných Honzy a Tomáše, nestíhajících se vrátit. Právě 8 bodů z druhé lajny hrajících Vojty, Kachličky, a Fildy znamenalo vítězný rozdíl mezi oběma týmy. Perfektní výkon, navíc nedávající domácím žádný prostor ke spekulacím, jakým to zase podvodem nebo nefér zákrokem na hřišti nezaslouženě vyhráváme. Nerozhodili nás ani hlasité rady domácích ochozů na střídání „Toho jelimana se čtyřkou (Tomáše)“ nebo výkřiky „Už nemůžou a nic neuměj !“ Jsme zkrátka lepší Josefove !!!

 

Rozhodující bitva ! Kdo čekal, že Honzovi, Tomášovi a Fildovi, hrající prakticky bez střídání, dojdou síly, mýlil se. Kdo čekal, že Šindy neudrží na uzdě svůj temperament, ztratí, stejně jak včera koncentraci a stáhne s sebou ostatní, mýlil se podruhé. Kdo čekal, že Vojta, Kachlička, Jarda, Anežka, Amča a Klárka poleví v důsledné osobní obraně, mýlil se potřetí. Honza Sykáček po telefonátu Pepy Fidlera o výsledku prvního utkání prudkým smykem otáčí svůj burácející Hyundai na poloviční cestě z Hradce do Městec, a jízdou pilotů F1 chvátá podpořit své odchovance ! Paní Krádlová, věštící již den před zápasem naše dvě výhry, přijímá gratulace a předběžně i sázkařské zakázky od Tipsportu a Sazky ! Marně domácí fanoušci hledali o krátké mezizápasové přestávky důvod ke stížnostem, marná byla snaha vyburcovat 14 jejich baskeťáků k vyššímu nasazení. Městec v Jaroměři předvedl jednoznačně nejlepší výkon v posledních ročnících OP a domácím zasadil drtivou, nečekanou, ale naprosto zaslouženou ránu v jejich postupových plánech. Pojďme však postupně zmapovat, co nás přivedlo mezi 3 nejlepší týmy oblasti a historickému úspěchu našich žákovských družstev.

Zápas začal očekávaným náporem domácích, sázejících od první minuty vše na jednu kartu a to centimetry a kilogramy svých opor, s nimiž jsme se v obou kategoriích nemohli ani v nejmenším rovnat. Bratři Hustákovi více než o hlavu převyšovali naše kluky a rovněž postava důrazného Daniela Šicha byla na palubovce k nepřehlédnutí. Jejich individuální akce znamenaly tříbodové vedení po první čtvrtině, ale zároveň i 8 jasných týmových faulů, za ohlušujícího pískotu místních fanoušků potrestaných přesnou pravačkou Šindelky, Tomáše a v poslední vteřině i Jardy Krádla, nabíhající si na výborný pas přes celé hřiště. Právě jeho dvě proměněné šestky sebraly vítr z plachet nadechujícím se domácím a udrželi nás v kontaktu za stavu 17:14. Důležitý byl i psychologický moment, neboť poslední koše jsme dávali v každé čtvrtině výhradně my, což je dobrá známka taktického myšlení. Ale zpět ke hře. Začátek druhých 8-mi minut opět patřil Jaroměři, která doskoky svých pivotů a nájezdy Daniela Šícha zvýšila svůj náskok na 9 bodů a jen time-out Martina Černého zastavil narůstající skóre. Tady se rozhodovalo. Ve vydýchané tělocvičně fyzických sil ubývalo kvapem na obou stranách, těch psychických jsme však překvapivě měli více my. Pohoda, s jakou městečtí nastupovali do všech částí zápasu domácí hráče doslova odzbrojovala. Do kolen je srážel jedním slovem perfektní výkon Honzy Šindeláře, kralujícího v obraně i v útoku, jeho naprosté soustředění se na hru, absence herních i taktických chyb, komentářů a výraz s jakým nabíral při osobní obraně svého protihráče. „Neprojdou, za žádnou cenu !“ dalo se číst v jeho zachmuřených očích, zúžených do štěrbin, připomínajících střílny obrněných vozů, z nichž jen a jen vylétnout smrtící střely. Snad právě tento výraz v obličeji stačil na to, aby bez jediného faulu !! ubránil útoky hostí. Potvrzuje se, že nejhůře trénovatelným orgánem basketbalisty je jeho hlava, a pokyn trenérů „Mysli !“ není jen k výzvou a doplnění kalorií oblíbenou lisovanou tyčinkou. „Že jsem zase odběhl od zápasu ? Tak dobrá, zpět do rozpálené tělocvičny, chvějící se údery bubnů domácích příznivců“.

Zodpovědnost za výsledek po návratu z oddechového času na sebe vzali definitivně Tomáš a Honza. Bezpečně, nesobecky a s plnou důvěrou v jejich výkon podporování celým, pevně semknutým týmem, otočili do poločasu během necelých 4 minut skóre na 26:28. To byl i rozhodující moment celého zápasu. Teď museli hrát domácí ! Máme součtu všech duelů nahráno sice „pouze“ 5 bodů, ale i při těsné prohře by postup patřil nám. Třetí čtvrtina začíná pokusem o těsnou, tuplovanou osobní obranu naší nejlepší dvojice. Bude to platit? Ne !! Na pomoc totiž okamžitě přibíhá Honza Kachlík, rychlým pohybem si říká o přihrávku, perfektním driblingem překonává celé hřiště a skóruje ! Paráda ! Domácím nepomáhá ani zvýšený důraz v obraně, neboť oba přesní a nestranní rozhodčí trestají každý faul, a Honza s Tomášem se z hranice trestných hodů nemýlí. Do posledního herního období držíme slibné vedení o 7 bodů. Začíná finální a pro jeden z týmů i postupová osmiminutovka. A začíná sérii pomalejších, ale o to důraznějších dvojtaktů Daniela Šicha, které Filda zachytává jen s vypětím všech sil. Skóre se srovnává, neboť Honzovi dochází síly a začíná se soustřeďovat na defenzivní činnost. Daniel se opět rozebíhá k dvojtaktu, ale pozor ! Tomáš si „plivnul“ na parketu, ze které se domácí pořízek vždy odráží, a dobré 2 sekund zde stojí jako sloup a čeká. Náraz. … Tom po ukázkovém průrazu odlétá 3 metry k autové čáře. Na rozdíl od domácích však rychle vstává a zapojuje se bez sebemenších protestů do hry. Nedovedu si představit, jakou reakci by podobný zákrok, způsobeným neúmyslně Danovým vedením míče se sklopenou hlavou, vyvolal v opačném gardu. Nyní to znamená alespoň přerušení útoku. Hra je stále vyrovnaná a tak jak zareagovat ? Martin Černý si bere oddechový čas, čas pro přetížené kluky na popadnutí dechu. Po návratu na palubovku dostává Honza Šindelář nový úkol a to donutit k pátému faulu svého důrazného protivníka a rozehrávače Honzu Zaplatílka, což se mu i při driblerské ekvilibristické vložce, přímo před stolkem časomíry a u lavičky domácích daří. Domací Honza musí střídat a protože Damoklův meč visí i nad dvěma dalšími josefováky, o útoky se stará dále pouze Daniel, kterého však nyní výborně a čistě brání Filda. Jeho fantastický obranný výkon je daleko cennější, než kdyby nastřílel 10 bodů, což je jeho zápasový průměr. Minuty ubíhají a Jaroměři se stále nedaří vyrovnat. Nebudu Vás déle napínat.. Dramatická koncovka byla již v naší režii. Jednoznačně nám pomohlo to, že se neměřilo 24s na útok. Soupeře jsme nechávali chytře, bez tlaku dlouho nerušeně rozehrávat a šetřili tím síly. Dlouhé rozehrávky s driblerskými finesami seděli i Tomovi, přebírajícího v posledních 4 minutách hru do svých rukou a vodícího za sebou z jedné strany tělocvičny k druhé již viditelně unavené a utrápené protihráče, marně se snažící o zisk míče. Jeho 14 bodů v poslední čtvrtině pojistilo postup mezi nejlepší týmy oblasti, čemuž nikdo před zápasy nechtěl věřit !

Pochvala patří celému městeckému družstvu. Všichni se zasloužili o nečekané vítězství, bez výjimky a rovným dílem. V obraně se dařilo Honzovi Kachlíkovi a Vojtovi, kteří neuhnuli ani milimetr při osobních soubojích s o hlavou vyššími protivníky. Po nezaviněných srážkách či při vzájemném klinči o balón, končícím rozskokem, se zvedali hbitě z palubovky bez protestů, pobrekávání s stížností. Josefovští několikrát předvedli teatrální gesta, známá spíše z fotbalu. Když už se domácí diváci chystali výkřiky potrestat nikým nezaviněný pád Tomáše Bedleka, po něž výborný rozehrávač domácích zůstal ležet na palubovce, přišla nabídnutá pravice jeho protivníka Tomáše Fidlera, která ho postavila na nohy a utnula spouštící se ječivé sirény domácích fanynek. Na palubovce několikrát zůstali ležet i ostatní hráči domácích, ale až na jednu výjimku to nezpůsobilo žádnou reakci na lavičce nebo u stolku. Hrálo se, i pro výborný a naprosto nestranný výkon obou rozhodčích nezáludně a čistě. Výbornou defenzivní hrou, a s pouhými 7 týmovými fauly !!!! jsme dokázali odrážet nájezdy vyšších a zdatnějších soupeřů nebo výborným pohybem po celé palubovce přerušovat jejich čím dál tím sporadičtější pokusy o kombinační hru. Po 4-letém přípravném cyklu jsme se dostali mezi elitní trojici. Kdo zůstal za námi ? Tak to máte, SŠB Pardubice, Hořice, Brod, Jičín, Trutnov, Litomyšl, Ústí, Sokol Hradec, Studánka Pardubice, Sokol Pražské Předměstí, Svitavy, Jaroměř, Sokol „B“ Hradec…. Buďme pyšní, že náš amatérský tým z nejmenšího města, hrající OP, bude nejhůře třetí.

 

 

 

 

Vyhledávání

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode