Muži - S trenérem Kůčou doma opět stoprocentní !
Sobota 21. 1. 2017, OP mužů
HM - Jiskra Nový Bydžov 84 - 72 (poločas 49 - 34)
Neděle 22. 1. 2017, OP mužů
HM - Sokol Pardubice 81 - 32 (poločas 38 - 9)
Fotky od Andreje Dvořáka budou zde: basketbal-hermanuv-mestec.rajce.idnes.cz/
Komentář k utkáním (Tomáš Bubeník):
Po totálním debaklu v Jaroměři čekal Jiskru tradiční těžký soupeř z Nového Bydžova. Bylo otázkou, zda navážeme na náš nesympatický výkon z posledního soutěžního zápasu, nebo ukážeme naši lepší tvář. Naštěstí druhá varianta zvítězila a Jiskra se vrátila na vítěznou vlnu.
Předzápasové aktivity nezačali dobře. Trenér měl víkendové školení, Vojta Bureš je už 3 měsíce ve stávkové pohotovosti a Jan Bubeník oznámil, že se necítí dobře a přijede se jen podívat. I já měl nějaké obtížnosti nebasketbalového charakteru. Při balení věcí na zápas jsem nemohl najít boty, což je docela podstatná položka výstroje hráče basketbalu. Po chvilce uvažování a nenajití celého baťohu s věcmi z pátečního tréninku mě tak napadlo, že můj baťůžek zůstal asi někde v nějakém restauračním zařízení, které jsem ten večer v rámci předzápasové přípravy navštívil. Po chvilce přemýšlení jsem vytipoval vhodný objekt a opravdu tam posléze mé příruční zavazadlo objevil. Servírku to docela rozesmálo. Kapitán David Koreček i přes sliby neprojevil dostatek týmového ducha a nepřijel z rehabilitačního zařízení v Krušných horách. 6 hodin vlakem, nebo 3 hodiny autem nemůže zabránit hráči, aby nepřijel na utkání. Obávám se, že přebírá pošíkovské tríčky jak nepřijít na zápas. Naopak je nutno říct, že Štěpán Pošík si již asi uvědomil chybu a jeho přístup je nyní chvályhodný. Je ale potřeba nad ním stále držet bič, neboť nechceme, aby se vrátilo období, kdy Jiskra u něj byla až na posledním místě :). Možná bych si dovolil až říci, že jeho přístup je nyní až hujerovský, hraničí s nechutným podlézáním trenérovi. Je potřeba najít rovinu. Jsme tým a my ti ji pomůžeme najít.
Hosté, kteří se chtěli pomstít za poslední nečekanou prohru s námi v jejich těsné hale, vstoupili do zápasu o něco málo lépe a opravdu působili, že se chtějí pomstít a tuto prohru ještě nevstřebali. Ujali se mírného náskoku. Domácí základní pětka Pošík, Bubeník Tomáš, Vágnerové David a Martin, Víšek Jakub však hrála stále svoji hru a náskok brzy stáhla. Po vystřídání a i díky trojkám Víška a Chocholouše, povedeným nájezdům a shozům Tomáše Hledíka či košů s faulem Martina Vágnera se domácí ujali vedení. Hosté pak jen tahali za delší konec v začátku druhé čtvrtiny, kdy mírně vedli. Poté domácí zabrali a vytvořili si přibližně 10 - 15 bodový náskok, který si zkušeně ohlídali až do konce zápasu. Porazili jsme tedy nepříjemného soupeře a připsali si zcela zaslouženou výhru. Náš tým nerozhodila ani nepříjemná osobní chvilka našeho nejmenovaného rozehrávače, který přestávku strávil v kadibudce místního wc. Místo 5timinutové přestávky jsme byli nuceni pauzu natáhnout na 10 minut, ale ani to nestačilo, aby náš rozehrávač stihl začátek poločasu :). Pánové, příště prosím tyto lidské nutné aktivity naprogramovat na dobu, kdy Jiskra nehraje :)
Další, jako vždy nepříjemné nedělní utkání, čekalo Jiskru v neděli :). Soupeře jsme se obávali, protože kromě dvou suverénních týmů naší soutěže, nás na naší domácí palubovce jako jediný dokázal porazit právě tým pardubických sokolů. Po dnešním zápasu se sám sebe ptám, jak je to možné :). Naše obavy ještě zesílili, kdy jsme spatřili jejich klíčového hráče Bartheldiho. Před zápasem bych napsal bohužel přijel, po zápasu můžu napsat naštěstí přijel. I on přinesl vtipné chvilky do historie zápasu. Dost mnohé ale už napovědělo tričko Víti Mejstříka, na kterém je napsáno něco ve smyslu: Nevadí že prohrajem, hlavně že zde nebydlím :). Už toto tričko napovědělo mnoho, jak bude vypadat zápas. Tentokrát totiž nepřijel tým hoden ani této soutěže, přijel totální lazaret, který navodil divákům úsměv na tváři. Nejenom divákům, ale i nám hráčům. A co je nejlepší, úsměv byl viděn i na tvářích hostů :). Místo těžkého a oku lahodícímu vyrovnanému zápasu jsme byli svědky zcela poklidného utkání vzdáleně připomínající hru, kterou hrajeme. Nastalo utkání, kde nebylo o vítězi pochyb. Domácí nastoupili ve stejné základní pětce, za to hosté sestavili basketbalový dream team. Jejich tým, který je suverénně nejtěžší v celém kraji, ačkoliv výškové tak nadprůměrní nejsou, nastoupil v kouzelné sestavě. Dva pivoti, na které nejde ani ušít dres, další hráči připomínající postavou více Obelixe než hráče košíkové. A jako klíčový šroubek tohoto hrajícího orchestru, byl kulhající rozehrávač Bartheldi. Když tato sestava s kulhajícím a jakoukoliv vyšší rychlost než chůzi nemohoucím rozehrávačem byla na palubovce, diváci se bavili :). Domácí tak brzy vedli 18 -0. Poté se hosté střelecky osmělili a snížili na 18 -1. Díky tomuto skóre se nám oživili vzpomínky na tragický zápas v Jaroměři, kde v roli obětních beránku jsme jen byli my. My jsme nedali teda za první čtvrtinu ani bod. Dokázali jsme se tak vcítit do kůže hráčů hostů, kteří ale i nadále příkladně bojovali. Dirigování kulhajícím a z jednonožky střílejícím rozehrávačem, se hnali za cílem a to bylo 20 bodů. Tento cíl nejenom na jedničku splnili, ba naopak překročili o několik procent, takže toto utkání nemělo poraženého, ale dva vítěze. Jiskra tak v poklidu dokráčela pro další výhru a snad tragický zápas v Jaroměři je zapomenut. Dvě výhry si připsal i trenér Kučera, který zkušeně dokázal poskládat střípky do jedné mozaiky a vznikl z toho ničeho se nebojící tým, který slaví dvě víkendové výhry. Za oba dva zápasy je potřeba pochválit Davida Vágnera a Štěpána Pošíka, kteří potvrdili roli tahounů týmu.
Jiskra je tedy snad zpátky na vítězné vlně a uvidíme, co za zážitky přinesou další víkendové zápasy. O tom víkendu by se měl utužit týmový duch, neboť v Týništi by se mělo spát. Snad tam bude nějaká pěkná romantická nonstopka :).