U13 mix - Hradecká dohrávka odloženého utkání
Pondělí 29. února 2016, OP U13
sportovní hala Sokol Hradec Králové
1. utkání:
Sokol ZVUS Hradec Králové : TJ Jiskra Heřmanův Městec
62:23 (22:2, 36:10, 50:16)
Sestava : Fidler (10 bodů, 8/4 tr.hody, 2 fauly), Černý (0, 2/0, 1), Pejchová (0, 0/0, 1), Abrahám (0, 0/0, 0), Krádl (0, 0/0, 0), Kuhr (4, 0/0, 1), Minařík (5, 2/1, 2), Výborná (4, 4/0, 2)
Jarní prázdniny, po dlouhé době s vidinou sněhových radovánek, byly hlavní příčinou přesunu dohrávky posledního kola základní části OP U13 na netradiční pondělní terním. Šlo sice o prestižní souboj o 4. příčku tabulky s dívčími mistryněmi ČR, ale i tak se městecký tým skládal jen těžce dohromady. Honza Šindelář ladil ve stejný termín klarinet na místní ZUŠ a jeho jmenovec Honza Kachlík zase svůj soprán v zubařském křesle Dr.Koláře. Pokud k tomu přičteme i o den dříve hrané utkání U12, je jasné, že kouč Pepa Fidler nemohl počítat ani s posilami z mladšího mužstva. Na odpolední sraz ke škole tak dorazila pouze pětice hráčů, zbytek musel ochotně naskakující řidič Martin Kühr pozbírat až po cestě. Do haly Sokola jsme proto nastupovali se skromnými cíly neudělat si ostudu. Ani to málo se nám však málem nepodařilo. Lvice na nás nastoupily bez respektu, agresivně přistupovaly ke každému souboji, nevypustily jediný sprint do obrany a rychlými brejky na 3 přihrávky se dostávaly naprosto nebráněné pod náš koš. S vyjímkou Tomáše jsme vůbec nestíhali žádnou z herních činností a jen zmateně pobíhali po palubovce s marnou snahou zachytit míč. Nebýt trefy Amči na konci první čtvrtiny, odešli bychom na lavičku po 8.minutách bez bodu ! Vysokému tempu a atleticky výborně připraveným soupeřkám jsme zkrátka nestačili a naše naivní snaha o hru jeden na jednoho nebo pomalé nahrávky neměli žádnou šanci na úspěch. Z hlediště to vypadalo, jako by se cestou na Mount Everest potkala expedice hradeckých skialpinistek s nedělí příjemně naladěnou městeckou rodinkou, asi omylem vyrážejícím stejnou trasou dobýt Kokořín. Takové setkání psychycky neunesl Tomáš, marně se snažící najít někoho, komu by mohl nahrát. Ve skalní stěně ho nikdo nejistil, v úzkých průrvách pod sokolským hřbetem nenacházel žádný opěrný chyt a tak jeho odvážné, ale marné ataky končily bez úspěchu pády do hladké strže hradecké palubovky kde bez pohybu i několik minut zůstal. A ostatní? Šerpové Jarda a Kuba nestačili nasazenému tempu a s kyslíkovým dluhem zůstali v posledním postupovém bivaku na lavičce. Posila z druhého podpůrného týmu Tomáš Kuhr se sice pokusil několikrát o odvážné pravostranné traverzy napříč hradeckým sedlem, ale vysoké paže protihráček o vždy lehce odzbrojily. Hned naproti, v slepé úžlabině driblerského koryta, zůstal zaklíněn i Vojta, postupně rezignující na boj o holý život. A
lenové vrcholového družstva ? Amálčiny zkřehlé, omrzlé prsty jen stěží zachytávaly míč, Anežka se nedokázala v nastalé bílé tmě zorientovat a Filda se víc a víc bořil do sněhových závějí dobře bránících sokolek. V druhé periodě jsme se pokusili dát dohromady všechny zbylé síly. Hra se tím vyrovnala, zejména když začal Filda doskakovat pod oběma koši a Tomáš rozehrával. Myšlenka na vyrovnání stavu byla i přesto utopická jako Orwellovy romány. Městeckým se nedostávalo klidu na mezihru či postupný přechod do protiútoku, neboť hradečandy k nám rychle přistupovaly a nenechaly zpracovat míč. K otevřeným střelám jsme se tak dostávali pouze náhodou nebo po řídkých chybách soupeře. Ve stejném duchu se zápas i dohrál.
2. utkání:
Sokol ZVUS Hradec Králové : TJ Jiskra Heřmanův Městec
82:36 (25:8, 48:20, 64:26)
Sestava : Fidler (8 bodů, 2/2 tr.hody, 0 fauly), Černý (2, 0/0, 1), Pejchová (4, 0/0, 2), Abrahám (0, 0/0, 0), Krádl (6, 0/0, 0), Kuhr (0, 0/0, 0), Minařík (16, 1/0, 0), Výborná (0, 0/0, 2)
Odveta se hrála pouze s malou přestávkou v níž trenér Pepa téměř vykoupil místní stánek s párky v rohlíku, aby motivoval hráče do předem prohrané bitvy. To se podařilo, neboť bojová nálada začala už v šatně – při soupeření o nožičky s kečupem nebo hořčicí. Do utkání jsme šli proto bez nervů a strachu, a Amálka i v novém dresu, neboť ten původní byl poznamenán kečupovým soubojem. Od první minuty jsme na rozdíl od prvního mače pevně rozdělili role, Tomáš rozehrával, navazoval na sebe 2 nebo 3 soupeřky a nahrával pod koš. S tímto mustrem jsme prakticky vystačili až do konce utkání. Jeho výsledkem bylo rekordních 16 bodů Fildy, který si našel v sokolské šetce své místo, z něhož zakončoval Tomášovy rychlé a chytré nahrávky. Škoda, že se podobně nedařilo i Anežce. I ona se po výpomoci své obránkyně často nebráněná dostala k otevřené střele, stejně často však nedokázala míč zpracovat či zakončit. Přesto tak jsme se poprvé (a naposled) dostali do dílčího vedení 3:5 v polovině prvního herního období. Důrazná domluva hradecké trenérky sice stav okamžitě otočila, ale náš tým již našel fungující schéma, jak ohrožovat soupeřův koš. Konec první čtvrtiny patřil Amče, přesněji řečeno její střelecké smůle. Amálka několikrát důrazem vybojovala míč nebo zpracovala uvolňující podkošovou nahrávku od Tomáše. Trefit však nedokázala i z naprosto jasných pozic. Sokolky nás nad to přehrávaly v kombinaci, důrazu, rychlosti a přesnosti střelby a tak nebylo pochyb o vítězi již na konci I.čtvrtiny a stavu 25:8. Obraz hry se nezměnil ani do poločasu, snad jen obě obrany ubraly na důrazu a tak se začalo hrát nahoru – dolů. To byla na mlýn Tomáše, na jehož individuálních průnicích či osobní obraně si postupně vylámala zuby většina z 15-ti pravidelně se střídajících lvic. I jemu však začali ubývat síly a tak se zápas už jen dohrával. V samém závěru Jarda 3 x po sobě trefil z pod koše a přivítal tím i svou maminku, přijíždějící fandit.
Jednoznačná a zasloužená porážka nás nemůže mrzet. Hradecké lvice patří mezi dlouhodobě nejlepší týmy v republice a potrápit jejich profesionální trenéry by jsme dokázali pouze v plné sestavě a při maximálním nasazení všech. To se dnes nestalo a tak do závěrečné fáze přeboru postupujeme ze 6.místa.